Nějakých 15 km od Krakova se nachází dnes již opuštěný solný důl Velička. Důl je starý přes 700 let a těžba zde skončila teprve v roce 1996. Přesto se z něj ale stále získává sůl: podzemní vody je třeba z dolu odčerpávat, aby ho nezaplavily, a protože jsou příliš slané, aby se pouštěly rovnou do přírody, musí se napřed soli zbavit (pokud si to dobře pamatuji, tak ročně tak získají přes 10 tun soli). Důl samotný by jistě stál za návštěvu (kdy jindy má člověk příležitost dostat se 327 metrů pod zem?), ale co z Veličky dělá něco opravdu vyjímečného (a co ji dostalo do seznamu světového dědictví UNESCO) jsou podzemní kaple a v nich sochy, vše vytesáno ze soli horníky, kteří zde pracovali. Nejstarší kaple sv. Antonína pochází z roku 1698 ale najdou se zde přírustky docela nedávné (jako např. socha papeže Jana Pavla II.). Největší kaplí je pak kaple sv. Kingy s úžasnými reliéfy na stěnách. V této kapli jsou dokonce i lustry u stropu zdobené solí.
Do Veličky se dá velmi pohodlně dostat busem z Krakova. Jediná potíže je, že polská autobusová doprava mi přišla dost chaotická. Z Krakova do Veličky (a to samé platí i pro dopravu do Osvětimy) jezdí několik společností, každá z jiného místa Krakova a každá staví na trochu jiném místě cílové destinace. Je trochu problém se v tom zorientovat a vychytat časy odjezdů aby člověk zbytečně nečekal na bus. Zajímavé je, že naproti tomu doprava vlaky je v Polsku v pohodě a takovýmito neduhy netrpí (ale moje zkušenost je založená jen na dvou cestách ICčkem).
