Po sobotním výletu za mandloněmi jsem ještě zůstal v Portu a na neděli si naplánoval výšlap podél pobřeží. V knížce "Litoral Português" ("Portugalské pobřeží") jsem se dočetl o stezce vedoucí podél pláže z Vila Nova de Gaia do městečka Miramar. Kvůli komplikacím s vlaky zpět do Lisabonu (z Miramaru bych potřeboval několik přestupů na to dostat se do Lisabonu) jsem výšlap zahájil v Miramaru a zamířil zpět k Portu, přesněji řečeno k Vila Nova de Gaia.
Z Miramaru téměř až do Vila Nova de Gaia (a neznámo jak daleko na druhou stranu) se táhne cyklistická stezka - ohromný luxus o jakém si v Lisabonu můžu nechat jen zdát. Ne, že by v Lisabonu a kolí nebyly stezky (dost jich vyrostlo před loňskými komunálními volbami) ale většinou nejsou moc dobře řešené (často křižují silnice nebo vedou podél dálnice). Stezka v Miramaru je navíc 3x-4x tak široká jako ty v Lisabonu nebo Cascais. Paralelně s cyklistickou stezkou vede nad písečnými dunami na pobřeží i dřevěný chodník pro pěší.
Po cestě nejsou skoro žádné monumenty nebo pamětihodnosti. Snad jen kaple Senhor da Pedra postavená na kamenech na samém okraji moře stojí za zmínku. Ale to vůbec nevadilo - zvláště ne v takový krásný den, který se opravdu snažil aby vypadal jako 1. jarní, a když se člověk může těšit, že si ve Vila Nova de Gaia dá francezinhu, zelené víno a portské :-)
